Ještě nikdy nebylo tak snadné naučit se cizí jazyk !
Naše metoda je založena na informaci, kterou jsem před mnoha lety postupně získal od několika skromných lidí, kteří výborně uměli asi deset, nebo patnáct jazyků. Jejich výpověď se téměř shodovala: Koupil(a) jsem si pár knih a slovník. Četl(a) jsem, až jsem slovník nepotřeboval(a). Pak jsem tam (do příslušné cizí země) jel(a) a rozmluvil(a) jsem se. Nic na tom není. Nepotřebujete k tomu nadání. Lidé to jenom nevědí!
Tato metoda razantního vniknutí do cizího jazyka se dá ovšem zpříjemnit. V prostředí přátel se stejným cílem je překládání textů do češtiny zábavou, intelektuální výzvou, která má velmi kladné účinky na naši duši (a mozek). Moderátorem je učitel, který současně předvádí a trénuje správnou výslovnost daného textu a příležitostně upozorňuje na mluvnické jevy a idiomy. Učitel také přináší zajímavé texty k překládání: kuriózní zprávy ze světových mediálních agentur, úryvky z literatury, povídky, anekdoty, filmové scénáře.
Jestliže aktivní ovládnutí cizího jazyka běžně trvá 5 až 7 let, naučit se tento jazyk pomocí naší metody pasivně se dá za méně než jeden rok. Tím se ovšem změní naše situace: můžeme si nyní číst knížky a časopisy, dívat se na televizi a na filmy v originále. Náš nový jazyk nám postupně začne znít jako mateřština: snadno se stane, že si dobře pamatujeme nějaký film, ale nevíme už, v jakém jazyce jsme ho sledovali. Pokud si k tomu v tomto „cizím“ jazyce sem tam půl hodiny nahlas čteme (což se v našich kurzech učíme), byl by to zázrak, kdyby se někdo nový jazyk nenaučil.
Silnou stránkou naší metody je dramatické rozšíření slovní zásoby, které probíhá zábavným způsobem, který možná předčí televizní soutěže i luštění křížovek. Zatímco jinde se studenti celé roky a bez užitku učí mluvnici, v našich kurzech ji vstřebáváte tak, jako jste se naučili česky, než jste přišli do základní školy. Kromě toho učitel při konkrétních případech napínavého luštění textu mluvnici vysvětlí. Tím, že je mluvnice v takové situaci potřebná a žádaná, mění se z nudné školské látky v opravdovou zajímavost.
Můžete se naučit cizí jazyk v prestižních jazykových školách za pět let a za desítky tisíc korun. Můžete také jít naší zábavnou cestou a dosáhnout stejného výsledku za pouhý rok (nebo dva!) a za desetinu ceny. Pro výuku je nejlepší, když učitel mluví zřetelně a co nejvíce nahlas. Naši učitelé jsou trénovaní herci a řečníci, kterým je rozumět i přes zavřené dveře. Proto může z naší výuky současně těžit větší množství studentů, než v běžných kurzech, a my Vám můžeme nabídnout velmi nízkou cenu. Co se týče vytížení studentů a jejich zapojení, v našich kurzech se jednoznačně a zdaleka nejvíce mluví, mozková aktivita studentů je udržována na maximální úrovni, jako při dobrovolné, zábavné soutěži.
Pokud jste dočetli tuto didaktickou úvahu až sem, zbývá, než Vám blahopřát a pozvat Vás k návštěvě našeho kurzu. Kurz je určen téměř všem: věčným začátečníkům i lidem se státnicí, kteří si chtějí udržet a osvěžit své schopnosti. Vaše návštěva, jak poznáte, Vás k ničemu nezavazuje, dokonce můžete v tichosti odejít během vyučovací hodiny. Přesto se na Vás těšíme, jako na rozumného a statečného člověka, který se snaží naučit cizí jazyk a tím obohatit a zlepšit život pro sebe i své okolí.
Mgr. Mirek Nytra se spolupracovníky
A co dál?
Uvedenou metodou postupně dosáhneme rychlosti mluvení, ale i chápání textu, jakými se vyznačují rodilí mluvčí. Rychlé chápání textu se přenese i na mluvený projev, takže začneme rozumět např. televizním pořadům a filmům. Tím se samotný jazyk stává naším hlavním učitelem. Rozumíme slovům a větám v novém jazyce a snadno je dokážeme přesně zopakovat, jak jsme se tomu naučili a vytrénovali v našem kurzu. Pokud máme chuť pokračovat v práci na tomto projektu, dosáhneme v novém jazyce schopnosti bohatého a kultivovaného projevu, jakou mají profesionální řečníci, kteří ostatně svých kvalit dosáhli právě díky této prosté metodě: čtení nahlas a napodobování kvalitního projevu vybraných vzorů.
Moje vlastní zkušenost.
Dovolte mi říci Vám mojí osobní zkušenost s učením jazyků. S angličtinou i němčinou jsem začínal na začátku 70.let, když mi bylo asi dvacet. Na střední jsem se ještě učit nechtěl, jako většina mládeže. Na angličtinu jsem chodil jako student teologie k Dr. Kafkovi, tehdy šéfovi Unitárie v Karlovce na Starém městě v Praze. Němčinu jsem se učil s kamarádem Jirkou, stejně nadšeným, se kterým jsme závodili v učení. Dvě lekce za týden, perfektně. Asi za dva roky jsem uměl oba jazyky asi tolik, jako dnešní středoškoláci před maturitou, co mají jedničky či dvojky.
Skutečný průlom nastal před třiceti lety. Bydlel jsem na Letné v Praze 7, a našel jsem na okraji Bubenče, diplomatické čtvrti, sběrnu papíru. Skamarádil jsem se s mladým vedoucím té sběrny surovin, a ten mi schovával balíky novin a časopisů, jako Stern a Spiegel, Time a různé Heraldy, jak je tam chodili odhazovat diplomati nejrůznějších ne-komunistických zemí. Pracoval jsem tehdy jako topič a měl spoustu času, a tyhle tiskoviny mě hrozně zajímaly. Bylo to pro mne úžasné okno do světa, nádherný zdroj informací o běžném životě a myšlení lidí tehdy za „železnou oponou“. Totalita tak nesmírně přispěla k mému vzdělání. Moje slovníky byly úplně špinavé, jak jsem s nimi luštil zahraniční tisk. Tohle období trvalo asi dva roky, a já jsem nakonec slovníky potřeboval jen vyjímečně. V podstatě mě překvapilo, jak snadné je naučit se cizí jazyk, když si překládáme něco zajímavého.
Protože jsem byl nejlepší topič, pustili mě soudruzi na dva dny do Západního Berlína, v rámci dovolené ve východním Německu. Stačil by mi i jeden den, protože už jsem tam zůstal. Zpočátku jsem německy jen koktal, ale pak se mi v hlavě spojilo to, co jsem znal v psané podobě s tím, co jsem slyšel. Trvalo to ovšem půl roku, průlom nastal hlavně tehdy, když jsem si našel německou Moniku, dívku podobných zájmů, ke které jsem se nastěhoval. Konverzovali jsme spolu celé dny i noci. Pak se objevili i noví přátelé a dobrá práce, a tak možná po roce už nebylo třeba se němčinu učit. Občas jsem si četl hodinku nahlas, což je můj zvyk z období, kdy jsem se chtěl stát hercem. S Čechy jsem se stýkal málo, dost ovšem na to, abych zjistil, jak umí německy. Bohužel ani vysokoškoláci, co jsem znal, nečetli, a tak např. po pěti letech plynule mluvili, ale s chybami, které jim nikdo neopravoval. A také mnohému nerozuměli, takže jsem jim překládal, když potřebovali. Jejich děti mluvily jako Němci, ale dospělý člověk se bez čtení cizí jazyk nenaučí.
Podobná zkušenost, s trochu rychlejším průběhem, mě čekala za dva roky v USA. První tři měsíce jsem bydlel v „české kolonii“, v komplexu nájemních bytů v El Cajonu u San Diega. Když mě Češi zprvu slyšeli mluvit, ujistili mě, že za deset let budu mluvit jako Američan. Když mě viděli číst a koukat se na televizi, kroutili hlavami a tvrdili, že lepší je se bavit s lidmi. To mi vůbec nešlo až do chvíle, kdy jsem začal „randit“ s ženami, a stýkat se s lidmi, kteří mě zajímali. V tom je totiž jádro pudla: na konverzaci potřebujeme přátele. Nikoli placeného učitele, ba ani hodného souseda, který v duchu kouká na hodinky, ale lidi, kteří s námi rádi tráví neomezené množství času, protože se o nás zajímají, a naopak. Konverzace s lidmi na ulici, nebo v práci, kde nás snesou, ale nemilují, je pro kočku. Definitivně jsem se rozmluvil až po půl roce v USA s novou partnerkou a s novými přáteli. Protože jsem hodně četl, jednalo se skutečně o rozmluvení se. Kdo nečte, nikdy se nenaučí doopravdy rozumět. Může se naučit plynule mluvit, ale jeho řeč bude podobná té, jakou používají analfabeti, nebo lidé postižení nějakou lehkou formou debility. Samozřejmě, hodní cizinci to chápou, ale stojíme o to skutečně?
Metoda, kterou dnes v Čechách učím, je odvozena od těchto (a mnoho dalších) zkušeností. Pokud chcete ovládnout cizí jazyk, na nikoho nehleďte a naučte se číst. Možnost naučit se číst správně nahlas je nejlepší příležitost k dokonalému ovládnutí jazyka. Bohužel i v Česku dodnes panuje pověra, že člověk by měl hned co nejvíc mluvit, konverzovat. Lidé dokonce platí Angličanům za hodiny konverzace, bez toho, že by měli pasivní slovní zásobu. Takovým způsobem se můžeme naučit mluvit, ale výsledek zdaleka nestojí za utracené peníze, a hlavně ani za ztracený čas. Čtení knih a článků se naproti tomu může zpočátku zdát oklikou a zdržováním, ale za pár měsíců poznáte sami na sobě, že čtení (potichu a hlavně nahlas) v konečném efektu je podmínkou i cestou k cíli, který nám přinese uspokojení a obohacení života, jakým je schopnost chápat a používat další lidskou řeč...
Děti napodobují dospělé a hlavně jiné starší děti, nikoli pod tlakem a vnějším nucením, jakému jsou později vystaveny ve škole, ale proto, že chtějí být stejně schopny komunikovat a imponovat, jako jejich vzory. Napodobováním si hrají na starší, obdivuhodné a zajímavé bytosti, které vidí kolem sebe, ve hře se jimi svojí fantazií a svými pocity stávají, a neustálým opakováním této hry „na starší“ se potom prostě zdokonalí. Z počátečního brumlání se - bez slovníků a učebnic - plynule vyvine živá, inteligentní řeč. Proto se děti naučí jeden i více jazyků bez toho, že by se vůbec učily! Dospělí lidé, kteří umí více jazyků, většinou nevěří v nějaké „nadání“, ale za rozhodující považují vlastní touhu a chuť rozšířit svůj svět, později je motorem také rozpoznání, že naučit se nějaký cizí jazyk může být velice, až překvapivě snadné. Láska a zájem o jiné národy, zvědavost na jejich myšlenky a jejich řešení problematiky lidské existence, touha umět stejně dobře mluvit jejich řečí, chuť hrát si při čtení nahlas na hlasatele, postavu ve filmu, exotického profesora či princeznu, to je klíč k jazykům. Hra s pocity, namísto obvyklého stresu, dětská fantazie, místo unaveného dření, tvořivé hraní místo lámání odporu.