Jdi na obsah Jdi na menu
 


Poslední soud: víra nebo byznys?

14. 2. 2009

Jako dobrý Čech věřím, že Horymír skočil na Šemíkovi z Vyšehradu do Vltavy a běželi pak směrem k Radotínu. Jeden historik, navíc znalec vyšehradské skály, mi sice „fundamentálně“ tuto víru vzal, ale přesto tu událost vesele vyprávím dál, dětem a cizincům, když jsem s nimi na procházce Prahou. Jsou ohromeni jako kdysi já, věří tomu, a já jsem hrdý, že český hrdina a český kůň už před tisíci roky dokázali zvítězit.

Jako liberální husitský kněz podobně věřím, že Kristus před dvěma tisíci roků vstal o Velikonocích z mrtvých. Je to pro mne báje, která ukazuje touhu člověka zvítězit nad smrtí, přesvědčení, že naše vědomí a naše láska jsou nesmrtelné. Věřím v tyto hodnoty a Velikonoční zvěst, která může mít pozitivní duchovní vliv na člověka, pokud se bere poeticky, nikoliv fakticky, či dokonce dogmaticky. Fundamentálně tedy ve Vzkříšení nevěřím a dokonce takovou „víru“ odmítám, a to z důvodů logických a morálních. Především se příčí mojí lásce k lidem.

Křesťanští fundamentalisté (v Čechách dnes už všechny církve) považují Vzkříšení Krista za nejdůležitější událost v dějinách lidstva. Věří ale také, stejně reálně, v druhou část téže biblické zvěsti: Všichni lidé, kteří kdy žili a zemřeli, budou rovněž vzkříšeni. Ten den, kdy se to stane, prý může být už zítra. Současně se dostaví Ježíš Kristus ve viditelné podobě a bude soudit každého člověka, živé i mrtvé. Přesný průběh „Posledního soudu“ je popsán v Bibli a dokonce je i zobrazen na mnoha chrámových oltářích. Ježíš nám pokyne napravo, tedy k cestě do nebe, nebo vlevo, kde nás čeká věčnost v pekle, metafyzickém koncentračním táboře pro všechny, kdo odmítali křesťanství, nebo jinak silně hřešili, a nezískali před smrtí odpuštění církve.

Po mnoho století, kdy církev ovládala Evropu, byla víra v tento kosmický scénář pevně zakotvena v lidském myšlení, stejně jako vědomí, že všichni jednou zemřeme. Prodej církevních odpustků byl zřejmě proto největším „průmyslovým“ odvětvím Evropy, podobně jako je v dnešní době bankovnictví. V době Mistra Jana Husa dosáhl tento „obchod“ nových výšek, když začaly být prodávány odpustky i na zločiny, které teprve budou spáchány v budoucnosti. Teprve po rozbití jednoty církve Martinem Lutherem v 16. století prodej odpustků ustal. Nicméně bohatí lidé pro jistotu nadále v závěti odkazovali církvi svůj majetek a udržovali tak její status nejbohatšího subjektu v dějinách. Tento jev trvá dodnes, a proto není divu, že se církve nemohou oddělit od svých věroučných tradic.

K pevné víře ve Vzkříšení se navrací i Církev čs. husitská, která byla až do osmdesátých let minulého století přes snahy StB převážně liberální. Tato církev, dnes prakticky bez věřících, očekává totiž podíl z 83 miliardového koláče, který má brzy od státu získat  Římsko-katolická církev. Husitské vedení se za to „pouze“ má vzdát myšlenkového odkazu Mistra Jana Husa a liberalismu, který prý oslabuje pozice církve. Za dvě miliardy Korun se Husité rádi stanou poslušnými propagátory osvědčených církevních tradic, Svaté Trojice a Vzkříšení Krista. Husitská teologická fakulta v Praze za „vědecké“ práce v tomto oboru dokonce nabízí duchovním akademický titul Th.D.  Jejich „vzdělávací“ činnost je štědře financována z fondů Evropské unie a umožňuje některým duchovním pobírat hned dva státní platy.

Víra ve Vzkříšení neučinila z Evropanů lepší lidi. Byla záminkou ke kolonizaci světa a dokonce američtí černoši měli být svým otrokářům vděční za křesťanskou výchovu, neboť „není spásy mimo církev“. Je proto lepší být u křesťanů otrokem, než se jako nepokřtěný divoch věčně smažit v pekle! Nyní se dějinný vítr proto obrací proti církvím, které se pod vedením Benedikta XVI. snaží sjednotit a upevnit v konzervativních pozicích.  Americký president Bush, křesťanský fundamentalista, odešel bez potlesku, a pod samotným Benediktem se začíná kymácet trůn, poté co urazil Židy a s nimi inteligentní evropskou veřejnost. Objevuje se nová, naléhavá otázka: Jakou cestou chtějí dále jít křesťanské církve? Vrátí se k lidem a budou jim sloužit, jak káže Ježíš, nebo se stanou nenáviděnou, ale nejbohatší sektou v lidské historii?  Nelze totiž sloužit dvěma pánům, Bohu i Mamonu.