Learning is my hobby

Bratře Mirku,
    velice mě mrzí, že byla s Tvým článkem v týdeníku Princip (č. 32)
spojena má fotografie, a to vedle slov o údajném vedení církve agenty
STB a jejich žáky. Osobně jsem s STB nikdy nespolupracoval a nepokládám
se ani za žáka agentů STB. Proto je mi velice líto, že tímto spojením mé
fotografie a Tvých slov byli čtenáři týdeníku mylně informováni o
současném stavu církve, konkrétně v pražské diecézi.
    Pražská diecéze CČSH (pozn. přes 100 náboženských obcí, ohraničených na
severu městy Ústí nad Labem, Děčínem, na jihu Voticemi, na západě
Rakovníkem a na východě Kolínem) na rozdíl od toho, co píšeš, trpí
stále nedostatkem duchovních, takže mnozí faráři a farářky mají na
starosti několik náboženských obcí, v nichž každý podle svých možností
slouží za mzdu bezmála o polovinu nižší, než je průměrná mzda v České
republice. O fiktivnosti nemůže být řeči. Naopak, například fara v
Bílině, donedávna v katastrofálním stavu (proto zde nebylo možno
působit), se díky nadšení nových mladých členek za vstřícné podpory
města postupně proměňuje v místo, kde se bude mimo jiné poskytovat i
protidrogová intervence zvláště mladým, kteří by jinak mohli „ztratit“
svou vlastní existenci. Pokud jsi měl na mysli jiná podnikání církve,
měl bys svá nařčení doložit, neboť bez důkazů může být kdokoli obviňován
z čehokoli. Já osobně s žádnými církevními nemovitostmi nepodnikám.
Rovněž nedělám „kádrové prověrky“. Každý člen církve může svobodně
spolutvořit aktuální výpovědi víry (v současné době probíhá diskuze
členů církve mimo jiné i ke komentáři k Základům víry CČSH), jeden za
stěžejních principů církve je, jak dobře víš, svoboda svědomí.
    To, co je a bude v církvi Boží, bude záležet i na všech, kteří jsou
ochotni uskutečňovat Boží království Lásky, Pravdy a Spravedlnosti v
tomto světě.

Bratře Davide,

Rozhodně a s omluvou je potřeba uvést na pravou míru, že jsi nikdy nebyl agentem StB. Vždyť za socialismu jsi byl teprve dítko, a i když jsi možná trochu žaloval, agentem StB jsi být nemohl. Zato církev a teologická fakulta, kterou jsi vystudoval, byla bývalými agenty vedena, jakoby sametové revoluce vůbec nebylo. Vím, neřekli Ti to. Ani Ti neřekli, že bývalý režim celé vedení církve používal jako své vlastní loutkové divadlo. Naši duchovní, doktoři a Profesoři byli agenti. Zčásti z přesvědčení, zčásti za výhody, působili například na nejrůznějších sněmech a mítincích křesťanů v západní Evropě, ba po celém světě, kde chválili náš socialismus a sovětskou mírovou politiku.

Někteří naši učitelé byli opravdu zapálení pro „třídní boj“. Chtěl bych Ti to jednou vyprávět, protože já jsem studoval stejnou školu právě v těch „zajímavých“ letech počátku normalizace. V 80´ letech, když jsem žil v Německu, jsem také viděl výsledky jejich práce. Nešťastná evangelická církev v Německu musela po pádu komunismu provést „bolestnou totální revizi“ své politické orientace. A zatímco oběti naší „mírové“ propagandy, kterou řídila KGB, později přiznaly vlastní naivitu, ba „otřesnou hloupost“, v samotné naší husitské církvi a na fakultě o tom nepadlo ani slovo!

Propojení Státní bezpečnosti a vedení církví za socialismu bylo mnohem hlubší, než se dnes veřejnost domnívá. Nešlo jen o pár udavačů, znepříjemňujících život věřícím. Vůdcové režimu dobře chápali, že nejlevnější způsob boje proti poctivému náboženství, které je zneklidňovalo, je právě podpora a současné korumpování církví, včetně persekuce oblíbených kněží, a na druhé straně prosazování osob servilních vůči režimu, bez ohledu na kvalitu jejich myšlenek. Sametová revoluce způsobila krátkou euforii, ale církevní gulag se nezmohl na sebereflexi. Zatímco věřící prakticky vymřeli, státní platy duchovních vzrostly, výhody z funkcí trvaly, a Tví učitelé mohli nyní svobodně udělovat doktoráty. A Ty ses neptal na minulost, neboť kdo chce akademické tituly a kariéru v církvi, musí naopak správně a s láskou citovat své učitele, i s jejich chabými vtipy. A ty jsi navíc dokázal opravdu milovat své nadřízené, dokud nepadli.

Možná máš úspěch v Tvém budování církevních vysokých škol za státní peníze, které jistě vychovají nové nadšené křesťany v této zemi - pokud tedy budou chtít nějaký ten titul před jménem a za jménem. Tvojí největší teologickou „zásluhou“ však je, že jsi poprvé v historii této „vědy“ verifikoval, že církev ke svému novému rozkvětu žádné věřící nepotřebuje, neboť ji mohou tvořit sami placení kněží. Modernisté, jejichž tradice se dovoláváš, chápali tuto myšlenku „obecného kněžství“ přesně naopak: „Poctivý věřící nepotřebuje ke svému životu žádné kněze.“

Poznámka pro přátele:

Další výčet biskupových nedostatků by mohl být dlouhý, ale nejhorší je celkové nepochopení skutečné situace. Ano, pražská diecéze je veliká. Její věřící, ti kteří se účastní života náboženské obce, tedy chodí aspoň na bohoslužby, by se vešli do jediného většího domova důchodců. Různé „církevní školy“ také nic nevynášejí: sami studenti teologické fakulty by rádi teologii zrušili a přejmenovali školu na „fakultu psychosociálních věd“. Pamatuju se, že jednou za to dokonce demonstrovali. Studenti nižších církevních škol také církev většinou nenávidí. Různé druhy „spolupráce“ a „sociální práce“, kterými se bratr Tonzar pyšní, jsou pro kočku, slušně řečeno, protože česká společnost (a hlavně mládež) je na tradiční křesťanství alergická. Koncerty a soutěže nevynesou ani jediného nového křesťana! Jak je možné, že to bratr biskup Tonzar nechápe?

Vysvětlení je v celku nasnadě. Za socialismu byli lidé, kteří měli o kolečko míň, a byli přesvědčení komunisté. Byli to různí vedoucí a ředitelé, a když si lidi povídali o komunismu vtipy, dávali si pozor, aby je jejich šéfové neslyšeli. Tradiční křesťanství je na tom dnes i v samotné církvi velice podobně, a tak jeho představitelé mohou žít v iluzi, podobně jako kdysi komunisté. Pravda, najdou se nadšení křesťané. Otázkou je, zda to není jen pro státní plat a akademické tituly, nebo z podobného přesvědčení a velké úcty k nadřízeným, jakou vykazuje bratr Tonzar. Otevřený dopis bratra Doc. Dr. Tonzara Th.D bezpečně potvrzuje především toto: Dokud bude mít pražská diecéze CČSH majetek a státní dotaci ca 50 milionů Kč ročně, bratr Tonzar a jeho oblíbení studenti budou pevně věřit v Trojjediného Boha a Vzkříšeného Krista! Co na tom, že si u nás v Děčíně na Velikonoce klidně vezmou dovolenou, protože žádní věřící na bohoslužby stejně nepřijdou...