Všechno je jinak
Starý rabín umírá obklopen přáteli, kteří ho prosí o moudré slovo na rozloučenou. A skutečně, muž se lehce napřímí, naposledy se mocně nadechne a po chvíli praví: Všechno je jinak.
V setkání s duchovním světem, do kterého odcházíme po opuštění těla, a do kterého příležitostně mohou lidé nahlédnout, se nám rychle ozřejmí, že veškerá teologie a filozofie tohoto světa jsou jenom řeči. Sofistikované intelektuální hry, soutěž o největší mozek, která se odehrává na universitách tohoto světa a veřejném prostoru médií a politiky, ztrácí na rozhraní světů veškerý smysl, stejně jako soutěž o nejkrásnější tělo a největší bankovní konto.
Když jsme v tomto světě, necháme se zpravidla strhnout k některé soutěži či jejich kombinaci. Úspěch je hlavní devizou tohoto světa. Nemusíme se na sebe zlobit: příroda i lidská kultura nás velmi silně nutí tuto hru hrát. Někdo získá jen poslední cenu: přežití vlastního rodu, jiný si však hledá místo v historii, přímo nesmrtelnost v tomto světě. Předmětem hry je celý svět a pochopitelně i náboženství. Řeč, a myšlení, které za ní tušíme, jsou nejmocnějšími figurami, kterými dokážeme ovládnou pole, na kterém se pozornost lidí a tok hmotných prostředků obrací směrem k nám.
Starý rabín v úvodní anekdotě k nám však promluvil z druhé strany. Slova Buddhy nám přímo radí tento svět navždy opustit. Ježíš nás nabádá, abychom si shromažďovali poklady v nebi, a ne v tomto pomíjivém světě. Muslimský mudrc Rúmí nám radí vzdát se světa, zemřít dříve, než zemře naše tělo. Řeč básníků a proroků tedy může podobně jako hudba dosáhnout hodnoty přesahující tento svět. Nejsme odkázáni pouze na Ticho a sami na sebe, pokud se chceme dozvědět o duchovních věcech víc, než nám sdělil umírající rabín.
Skutečné, duchovní náboženství je způsob, jak navázat spojení s vyšším světem a neprodleně začít využívat jeho nekonečné zdroje síly a štěstí. Naproti tomu stará náboženství nám za poplatek údajně zajišťují přízeň nebes a odpouštějí viny, abychom nemuseli věčně trpět v Pekle. Odhlédneme-li od okras a přidružených moudrostí, náboženství je produkováno osvícenými lidmi, proroky, nebo reprodukováno profesionálními teology, kteří hrají hru tohoto světa a tvrdí, že duchovní svět je pro nás nedosažitelný, a jen oni jsou oprávněni zastupovat Boha v tomto světě.
Vědecké poznání a umění zjemňuje a prohlubuje naši kulturu. Člověk poznává sám sebe i svůj druh v jeho chování a motivacích. V lidech si stále častěji sám sebe uvědomuje Duch, tajemný zdroj naší inteligence a individuality. Lidstvo je nyní náročnější a chytřejší než ti, kdo jej chtěli pomocí náboženství ovládat a využívat. Lidé se obracejí k náboženství nikoliv ze strachu, ale aby obohatili a zlepšili svůj život. Hledají Boha, který je jejich přítelem. Přírodní pudy a konvence ztrácejí totální moc nad naším myšlením. Lidé opouštějí tradiční soutěže a objevují duchovní bohatství v tichu přírody a meditace. Stále více lidí poznává, že všechno je jinak i na této Zemi.