Mistr Jan Hus politicky nekorektní ?
Katolická církev nerada slyší o Husovi, o prodávání odpustků a trojpapežství, natož pak o povstání Českého národa, který odmítl poslušnost církvi a statečně se postavil křižáckým armádám celé Evropy. Církev evangelická, druhá největší část křesťanstva, dnes uznává, že církevnímu sněmu v Kostnici nezbylo, než Husa upálit, protože se odmítl podrobit jednotnému názoru celé křesťanské církve. A tak vzniká tichá dohoda mezi hlavními církevními směry: v zájmu budoucí jednotné evropské křesťanské kultury nejraději na tohoto českého „nacionalistu“ zapomenout.
Existuje také Církev československá husitská, národní, Husova církev, která ovšem nyní prožívá hlubokou krizi. Asi třetina jejích duchovních by se nejraději přidala ke katolické církvi, větší část pak živoří v křesťanské tradici, která této původně liberální církvi byla vnucena komunisty, a která obyvatele této země pramálo zajímá. To se projevuje rapidním zmenšováním členské základny. Inteligentní a liberální duchovní byli a jsou z církve odstraňováni, aby osobnosti s „ostrými lokty“, které v ústředí církve nakonec „přežijí“, mohly disponovat jejím rozsáhlým majetkem a dále budovat svoji kariéru. Asi se spíše dočkáme dalších skandálů, než moudrých myšlenek. Poslední Patriarcha církve například spatřuje význam M.J.Husa v tom, že zdůrazňoval důležitost Bible.
Pro svobodné křesťany a věřící, kteří nekonzumují názory církví, stejně jako pro vlastence a všechny duchovní a ušlechtilé Čechy je význam Mistra Jana Husa mnohem hlubší a jasnější. Mistr Jan Hus byl knězem a Pravdu hledal především u Ježíše a v Bibli, ale co jiného měl v dobách středověké totality k dispozici? Přesto dospěl k ideálu Pravdy, který pak stavěl nade vše. Pro tento ideál, v dnešní době vědy a logického myšlení tak samozřejmý, obětoval Mistr Jan Hus svůj život. Ideál poznané Pravdy, která spojuje člověka s Bohem a která stojí vysoko nad církví i nad Biblí, předběhl Mistr Jan Hus ostatní náboženské myslitele Evropy o několik století.
Sčítání lidu v roce 1991 odhalilo, že k církvím se v České republice v tom roce hlásilo již výrazně méně než polovina obyvatel. Tato evropská „anomálie“ je často přičítána M.J.Husovi, a to právem. Český národ si přes brutální rekatolizaci po bitvě na Bílé hoře a v následující „době temna“ uchoval svoji hrdost a vlastní rozum. My Češi ale nejsme divní a nenormální, jsme prostě v duchovním smyslu dále než ostatní Evropané. Vedeme trend, který je mezi vzdělaným obyvatelstvem svobodného světa všude patrný. I když náš stát věnuje miliardy korun na podporu křesťanských církví, nic to není platné. Český národ započal epochu svobodného a pravdivého názoru na svět, který vyjadřuje například věda, umění a nezávislé formy duchovnosti.
„Krize“ křesťanství možná bude pokračovat ještě mnoho let. Stále budou prostí jedinci, pro které je církev útočištěm a sociální základnou. Stále méně ale bude těch, kdo uvěří, že svět vznikl před šesti tisíci lety, méně lidí bude věřit, že žena je méněcenný tvor a sexualita je hřích, že kdo není v církvi, skončí v Pekle. Americký křesťanský fundamentalismus i katolická církev budou narážet na stále větší odpor lidí, milujících Pravdu. Ani miliardy Korun, které církve zřejmě dostanou od našeho státu, tento trend nemohou zvrátit. Češi nejsou nevzdělaní, ale jsou naopak chytří na to, aby se vrátili do duchovního vězení.
